Slide_5

Slide_5

Slide_8

Slide_8

Slide_9

Slide_9

Slide_3

Slide_3

Slide_6

Slide_6

Slide_4

Slide_4

Slide_7

Slide_7

Slide_2

Slide_2

Slide_1

Slide_1

Tourist Trophy 2018 aneb jak to celé bylo!

1.8.2018

Příští rok to bude deset let, co jsme se ve třech lidechv čele s Michalem Indi Dokoupilem vypravili do té doby pro násnaprosto neznámýho světa roadracingu, tedy přírodních okruhů.
Tourist Trophy Isle Of Man a nebo jen zkráceně TT „týtý“ jsme sice znali, alekdyž Indián přišel s tím, že tam chce závodit, tak jsme vůbec netušili, dočeho se to vlastně pouštíme. Neměli jsme se tehdy ani koho zeptat, protože PetrHlavatka se v roce 1991 už z tohoto ostrova bohužel nevrátil a od tédoby uplynulo přeci jen pár let…

No a najednou je tu rok 2018, předchozí řádky už jsouvousatá historie a my jsme zase opět ve třech vyrazili na tenhle báj(eč)nýmotorkářský ostrov, kde jsme už jako doma. Dostat se tam zase ale bylo skorostejně tak těžký, jako tehdy poprvé. Loni nás po několika letech spolupráceopustil hlavní sponzor a Indián se tak dostal na určitou životní křižovatku,kdy se musel rozhodnout, co vlastně dál. Ze dne na den zůstat bez motorek, bezsponzora a bez nadějné vyhlídky do budoucna znamenalo, že v úvahu přicházelovelmi vážně i ukončení závodní kariéry.

„Bylo to pro mě hroznětěžký období. Upřímně jsem už byl téměř rozhodnutý se závody skončit, protoželoni jsem měl obrovskou smůlu na lidi, technika se pořád sypala a já nedojeljediný závod. V Brně mě pak v srpnu na agenturním ježdění sestřeliljiný jezdec, já si zlomil pánev, a to byla poslední kapka, kdy se hlavnísponzor rozhodl ukončit spolupráci. Zaplatil jsem škody na motorce, závazkyvůči dalším partnerům, protože jsem nemohl sezonu dojet, a jen co jsem se dalzdravotně zase do kupy, už tu byla zase zima, která taky přispěla k tomu,že moje motivace se zase zvednout byla na nule. Pak mi ale o Vánocích zavolalkamarád z Irska z týmu Das Trans, že otevřel garáž a stojí tam YamahaR6 pro mě. Že to sice není žádná pecka, ale kdybych se chtěl aspoň svézt, takje tam. A to byl ten první impuls se zase o něco přeci jen pokusit, protožekdyž už nic jinýho, tak právě TT mám pořád v hlavě a vím, že tam bychještě mohl a chtěl něco dokázat. Díky spolupráci s firmou Yacco ČeskáRepublika se mi navíc podařilo odkoupit jednu Yamahu R6 od bývalého partnera adát ji s mým mechanikem Alešem Sýkorou z Teambike23 servisudohromady. Začalo to všechno do sebe zapadat, a i když pracujemes minimálním rozpočtem a musíme k závodům občas přistoupit trochu punkovýmstylem, zase mě to baví!“

Když se na přelomu roku Indián rozhodl, že TT 2018 pojede,začal maratón nahánění výsledků, potřebných k získání speciální TTMountain Course licence. Žádné trénování, nebo testování nepřipadaloz finančních důvodů v úvahu, a tak si po více než tři čtvrtě rocesedl na motorku až při Jarní ceně Brna, kde získal první dva výsledky ze šestipožadovaných. Další dva si pak připsal z Cookstownu a Tandragee a dva z okruhů.Ten poslední byl takříkajíc „o prsa“, protože v Hořicích v tréninkuspadl ventil do motoru a mikroprasklina na válci znamenala nejen to, že Indinemohl jet závod, ale navíc jsme přišli o motor tři dny před odjezdem na TT anáhradní jsme neměli. Naštěstí ale půjčil Indimu na poslední chvíli náhradnímotor jezdec z Německa Wolfi Schuster a s pomocí se nabídl i dalšíněmecký závodník Mathias Winkenjohann, který nám půjčil Kawasaki ZX10R azařídil pneumatiky.

Indián dostal letos dobrá startovní čísla: #21 Supertwin,#25 Supersport a #38 Superbike, takže i z toho důvodu jsme doufali, žedáme Supertwin dohromady, protože na nás čekal hotový motor přímo u motoráře naManu. Vyrazili jsme tak s naší Yamahou, s půjčeným motorem, a torzemtwina bez motoru. Ani nemusím říkat, že mechanik Aleš z toho vůbec nebylnadšenej.
Vyrazili jsme 23.5. brzy ráno, abychom okolo oběda stihli v Německu nabratdomluvené gumy a pokračovali jsme dál na trajekt do holandského Rotterdamu,odkud jsme přes noc pluli do anglického Hullu. Tam jsme se ráno vylodili aodpoledne už jsme zase najížděli na další trajekt v Heyshamu, který nás uždostal až na ostrov Man do hlavního města Douglas. Musím zaklepat, že cestaproběhla úplně v klidu bez jediného zádrhelu.
Jakmile jsme najeli do depa, paddock maršál se nás zeptal, jestli chceme státna trávě nebo na štěrku. Asfalt totiž není pro takový looser týmy jako jsme mys jednou dodávečkou. Po loňské bahnité zkušenosti, kdy pořád pršelo a všepěkně prosáklo nahoru skrz plastovou podlahu, kdy se nedaly motorky ani pořádněpostavit na stojan, jsme si řekli, že by štěrk mohl být lepší… Velký omyl.Nejen že letos skoro ani nekáplo, a bylo krásně po celou dobu TT, ale kdykolivzafoukal vítr, tak naprosto vše bylo od prachu a i když jsme otřeli motorku, zapět minut byla zase jako ze Sahary.
Když jsme začali stavět naše zázemí,Indián se rozhodl vysunout markýzu na autě a teprve až za ni postavit naše dvaYacco stany 3x3 metry. I když jsem řekla, že to není dobrej nápad, neměla jsemšanci. Plachta na markýze už ovšem není nejnovější, takže jak nebyla vypnutá,kdykoliv foukl vítr, tak se vznesla a práskla zpátky do nosných tyčí, kterévždycky zahýbaly celým autem. Tři dny to trvalo, než Indiánovi ve tři ránoruply nervy a v trenýrkách vyběhl ven tu markýzu smotat. Když jsem se popár minutách rozhodla, že mu teda půjdu pomoct, motal tou tyčkou tak rychle, žeuž to měl hotový, a mě přepadl záchvat smíchu jako už dlouho ne. Od té noci samozřejměpřestalo na další dva týdny foukat.

Když jsme stáli nad naší R6 a torzem twina, rozhodli jsme sepo delší úvaze twina úplně odpískat a místo motoru do Kawasaki ER6 jsme nakoneckoupili motor do Yamahy R6, se kterým nám pomohl náš dlouholetý partner NovaksInternational. Přesto jsme už v Yamaze měli nasazený půjčený motor, a takjsme se rozhodli na něm odjet jeden trénink. Bohužel jsme ale nestihli všedokončit tak, abychom se dostali ještě na dyno motorku odbrzdit a tím Indipřišel o první trénink. S druhým tréninkem to nebylo o moc lepší. I kdyžjsme připravili Yamahu R6 i Kawasaki ZX10R, kterou nám po Northwestu 200 dovezlkamarád závodník z Irska, hned první kolo tréninku bylo zrušené kvůliopilému divákovi uprostřed cesty. Když Indi najel konečně do prvního kola naYamaze R6, zjistil, že je špatná spojka, přesto ale pokračoval dál. Pak alezačaly poblikávat budíky, až najednou zhasly úplně, s nima i celá motorkaa zůstal tak viset kousek za Ginger Hall. Odtud nebyla šance se dostat zpět dodepa, takže někteří jezdci už měli kolový skóre 8:0 vůči Indiánovi. Večer jsmezjistili, že se rozpadl konektor na hlavním svazku, ale holt elektronikaz roku 2007 už má něco za ty roky za sebou.

Ráno jsme měli úžasnej budíček, který byl tak trochu jakoz hororu Ptáci. Do ticha najednou zaznělo hulákání racků, pak najednourány, jak začali přistávat na střeše auta a pak neskutečnej řev a bitka.Zapomněli jsme totiž na stole v sáčku grilovaný kuře, takže zmizelo jakkuře, tak i celej sáček. Indián otevřel boční dveře auta, najednou ticho avšech cca dvacet racků se současně podívalo přímo na něj, tak po nich hodilrychle pantofle a zase zavřel.

Bohužel ani třetí den tréninků nebylIndiánovi souzený. Tentokrát vyjel na litru a postupně motorka začala vadnout acukat, naštěstí se dokázal dostat mimo trať a pomalu dojet zpátky do depa, kdeto u vjezdu chcíplo úplně, tak to opřel o popelnici a utíkal do boxů, abystihnul aspoň kolo na šestce, která už byla tentokrát lépe nachystaná, protožemezitím dojel na Man čtvrtý člen týmu Zaza Zámečník z Irska, kterýz motorek týmu Das Trans přivezl novější elektroniku a další díly, kterénám chyběly. Třetí den a konečně první kolo dokončeno! Sice na motorce chyběloještě rychlořazení, ale Indián si to aspoň užil a skóre odjetých kol se takzměnilo na 12:1. Aleš po tréninku večer začal hledat závadu na litru, a tak jakjsme tušili, byl to zasviněný filtr v palivové pumpě od závodní pěny,která je povinná na evropských závodech. Další problém, se kterým jsme simuseli poradit, byla přehřívající se Yamaha R6, protože jsme měli pouzestandartní chladič. Naštěstí stačilo napsat na facebook, že máme problém, akamarád závodník z Irska Andy Farrell sundal svůj chladič a poslal ho poznámých druhý den na Man! Čtvrtý den tréninků jsme doufali, že už budeme mítkonečně šanci něco zajet, ale jakmile Indi na livetimingu „blikl“ na Ballaughbridge, trénink přerušila červená vlajka. To dusno a napětí, které vždyckyv boxech nastane je nepředstavitelný, ale fotograf Marc Falconer mi za párminut poslal selfie s Indiánem a vzkaz, že je v pořádku, takže aspoňnám se trochu ulevilo. Za další necelou hodinu už Indi psal, že tréninky jsoukompletně zrušený a že se bude vracet do depa…v tu chvíli jsme ještě nevěděli,že měl těžkou nehodu Dan Kneen z týmu Tyco, kterou bohužel nepřežil. Abytoho nebylo málo, tak kvůli špatné komunikaci organizátorů se stala ještě dalšívelmi vážná nehoda, kdy se střetl Steve Mercer, vracející se po trativ protisměru, se safety carem. Po tomto incidentu došlo ke změně pravidel,a už nikdy se nebudou moci vracet jezdci jinak než po směru.
Další den ve čtvrtek nás vyhodili z technické kontroly, že se jim nelíbí,jak vedou hadice od brzd na litru. Tři dny jim to nevadilo a najednou to bylproblém, takže Aleš měl všehovšudy čtvrt hodiny na to, aby to celé předělal,ale naštěstí to stihnul. Indián konečně stihnul odjet dvě kola na litru a jednokolo na šestce, nicméně časy oproti soupeřům byly samozřejmě podstatně horší.
V pátek byl poslední den tréninků před závodem Superbiků a Indi se po prvnímkole na litru rozhodl ze všech litrových závodů úplně odstoupit, navíc potomzůstal viset na trati kvůli červené vlajce a poslední kolo zase nedokončil.

„Necítil jsme se na litru vůbec dobře, namotorce jsem vlál jak šála, měl jsem tam pár hodně krušných momentů a zrovna naManu nemělo smysl pokoušet štěstí. Dlouho jsem na něčem takovým neseděl, a ikdyž jsem doufal, že by to mohlo jít, rozhodl jsem se prostě litra zaparkovat ajet jenom na šestce, na které se cítím mnohem jistěji, i když jsem toho mocneodjel ani na ní. Rád bych se na litra vrátil, ale ty okolnosti by tomu muselytrochu víc nahrát, tohle by prostě bylo zbytečný riziko a vyhozené peníze zagumy a benzín.“

V sobotu jsme nutně ještě potřebovali dokončit náhradnítrénink, kdy Indi odjel dvě kola a kvalifikoval se s časem 19:23 na59.místě. Skóre už jsme pak ani nepočítali, protože jsme ztratili toliktréninku, že už jsme na to radši nechtěli myslet a soustředili se jen napondělí, kdy přišel na řadu první závod TT Supersport. Musím říct, že jsme doIndiána hodně šili, že jede hroznou tužku a že by mohl přidat, přitom jsme siuvědomovali, že toho moc nenajel, ale stačila by půlvteřinka na kilometr a zacelé kolo je to půl minuty! Byl z nás chudák už úplně na nervy a do závodujsme ho fakt vyprudili.

Na pit stop se připravil Aleš, Zaza a náš sponzor LuboNovák. Indián odstartoval a po prvním kole s časem 19:04 se dostal na38.místo. Druhé kolo se konečně dostal pod devatenáct minut na 18:56 a na35.místo. Pit stop předvedli kluci naprosto ukázkovej a i ten pomohl tomu, ževe třetím kole Indi poskočil na třicátý flek. Poslední kolo bylo za celou dobuto vůbec nejrychlejší s hodnotou 18:54 a první závod tak Indi zakončil na31.místě s bronzovým Merkurem.

„Neskutečně jsem sizávod užil a taky jsem dostal zpátky pocit, že jsem tady na TT prostě ještěneřekl poslední slovo. Musel jsem dost předjíždět, ale pomáhalo mi to hrnout sedopředu a konečně jsem stlačil časy tam, kde jsme měli být už v tréninku.Bohužel všechno v tomhle závodě pro mě nebylo jen veselý, protožev horách vlály žlutý vlajky a mě bylo jasný, že zrovna na tomhle místě tonebude dobrý, a pak jsem zjistil, že tam o život přišel nováček Adam Lyon. Mocmě mrzí každá takováto událost a vždycky je pak o kousek těžší do toho jít znovanaplno, ale i tohle je TT…jak to řekl Burt Munro, za pět minut na motorce zažijuto, co jiní nezažijí za celej svůj život…“

Ve středu se jeldruhý závod TT Supersport a Indi startoval z 58.místa. Hned po prvním koleale figuroval na 29.místě s časem 18:54 na kolo a my na grandstandu mělimálem zástavu srdce, protože projel cílovkou zároveň s dalšími čtyřmijezdci, takže se jich musel zbavit dřív, než vlítne do ďolíku na Bray Hill. Napit stopu vystřídal Zazu kamarád z Austrálie Daniel Metcalfe, který námtaky letos neskutečně pomohl se na TT vůbec dostat a zvládl to na jedničku, protožepo zastávce na tankování byl Indi ve třetím kole na 27.místě! S napětímjsme čekali na závěr závodu, protože mezičasy měl Indi zatím vůbec nejlepšív rámci letošního TT a jak jsme tušili, Indi se ještě zlepšil a zajel čas18:46 na konečném 26.místě.

„Tenhle závod mě zasedostal zpátky. Po všech těch problémech a nezdarech za poslední dvě sezony iběhem tréninkovýho týdne jsem se konečně dostal blíž k časům, který bychza příznivějších okolností jezdil pořád. Na stříbrnýho Merkura to sice ještě okousek nestačilo, ale pro mě to byl osobní úspěch a úžasnej pocitzadostiučinění. Moc děkuju všem partnerům a kamarádům, co se na tom podíleli,protože tentokrát celej tenhle tým a TT stojí hlavně na přátelství a pomocikamarádů. Děkuju Vám všem moc za podporu a příští rok bude doufám vlát naGrandstandu česká vlajka opět i díky naší účasti!“