Tréninky byly naplánovány až na sobotu, a tak jsme si říkali, že bude pohodička a v klidu se vyspíme…do chvíle než v osm ráno Billy začal na celý stan řvát „wake uuuuuup!!! Indi!!! Albert!!!!( Billy si nedovede zapamatovat Milanovo jméno a tak se už od loňska jmenuje Albert)“ Kluci vyskočili, jak při zemětřesení a Billy je okamžitě začal úkolovat co má kdo udělat (to má Indoš obzvláště po ránu véééélmi rád). Kluci se toho ujímají vcelku bez keců, i když je občas dobře, že Billy nerozumí česky :-). Začíná se opět dělat na motorkách, protože chybí doladit spoustu drobností a jen dohodnout se na samolepkách a jejich umístění je s Billym zážitek.
Během vcelku slunečného dne se k nám začaly trousit první návštěvy a vůbec první byl Tom „Racochejl“, který tady už pár let žije s přítelkyní, a loni jsme se tu seznámili. Probrali jsme, co je nového tady, a co zase u nás. Taky jsme se bavili, co bude s motorkou Libora Krmáška, který tu měl loni nehodu a která tu doteď leží a neopomněli jsme ho ani vybavit českými sušenkami, čokoládami a tatrankami, které jsme speciálně pro ně nakoupili. Domluvili jsme se, že určitě zase podnikneme nějakou večeři, nebo grilovačku a prozatím se rozloučili.
Netrvalo to ale dlouho a přišel na návštěvu další český pár Podobských, který ale ovšem ještě neznáme. Jako dárek od nás opět dostali „Indiánky“ od dětí ze Štenberka a navíc nás ještě odvezli k „Fairy Bridge“, kam jsme zrovna vyráželi, ale moc se nám v té zimě na skůtru nechtělo. Po cestě jsme se dověděli, že už tu žijí jedenáct let a možná by všechno bylo jinak, kdyby pan Kožený nezařídil, že pan Podobský ztratil práci u československého loďstva a následně mu Britové nabídli práci právě na Isle Of Man.
Vystupujeme z auta a pan Podobský vytahuje z kufru kameru se stativem, protože rád amatérsky natáčí dokumenty. Koukáme, jestli najdeme „Indiánka“ z loňska a je to dobrý! Visí! Přidáváme k němu dalšího, Indi ještě odříkává potichu své přání a pozdrav a pak se vracíme zpět do depa.
29.5.2010 Sobota
Včerejší den byl krásný, ale dnes je to opravdu hnus velebnosti. Obloha v barvě olova kam jen oko dohlédne a jemný neustávající déšť. Včerejší večer pořád padala elektrika, a tak se nedalo zapnout topení. To mělo ovšem za následek, že Billy nemohl zimou usnout ve stanu a tak přišel brzy ráno k nám do trucku. Poté co přestal nadávat a cinkat s hrnkama jsem tušila, že když si nedám špunty do uší, zažiju „Saigon“. Asi za hodinu, možná dvě vidím pochodujícího Indiána…vytahuju jeden špunt a slyším, jak řve na Billyho „Stooooop this fucking sound!!!!!“…Billy zalomenej, pusu dokořán a chrápal tak, že startující letadla na letišti jsou proti tomu břídilové. Naštěstí se nám daří Billyho vypakovat a můžeme znovu spát až do devíti. Poté nás Billy opět tahá z postele. Venku je opravdu nepěkně, a tak je nám jasný, že dnešní první trénink se odloží. Billy ale jako panikář nás stejně honí (mě teda ne, já se nenechám), a tak kluci opět celý den běhají a řeší samolepky, zadrátkování šroubů a podobně. V jednu hodinu se otevřela technická kontrola vybavení jezdce, a protože se mi nechce moc z trucku do zimy, nechávám tam jít Indoše s Milanem samotný. Prý to bylo komisařům líto :-), ale i tak Indi odchází s pochvalou za bezchybnou výbavu a společnou fotkou. Zbytek dne opět kluci tráví okolo motorek.
Navečer se vydáváme na nákup pro základní potraviny, a co mi opět začíná chybět, je obyčejný český chleba. Po cestě zpět se ještě stavujeme pro „Fish and chips“ a večer už trávíme jen povídáním. Tréninky jsou přeloženy na neděli, tak snad nám vyjde počasí.
