Slide_8

Slide_8

Slide_6

Slide_6

Slide_4

Slide_4

Slide_9

Slide_9

Slide_7

Slide_7

Slide_2

Slide_2

Slide_5

Slide_5

Slide_3

Slide_3

Slide_1

Slide_1

22-23.5.2013 Cesta

23.5.2013

22.5.2013 CESTA NA TT 2013

Je to neuvěřitelné, ale sedíme na trajektu z Holandska do Anglie, pijeme nášprvní Cider a konečně se na chvíli prospíme. Cesta sice dnes netrvala 24 hodinjako v minulosti, ale Indi nespal od pondělí vůbec a ostatní jen pár hodin. PoHořicích zbývalo do odjezdu jen málo času a čekalo nás ještě hodně práce.Nakládka probíhala v K2 moto v Nové Pace, kam jsme převezli dodávku a kamionGoldFren, který bylo ještě třeba polepit. Tímto chci zároveň i všem poděkovatza odvedenou práci, celému týmu Motopoint Indiracing, K2 moto, MY3 a dalším,kteří se k tomu nechomýtli J

Vyráželi jsme v šest ráno v úterý a v Praze hodinu na to nabírali ještě odPetra Vajnera kapoty, které byly čerstvě nalakované. Petr odvedl krásnou prácive velkém časovém presu...když tak nad tím přemýšlím, tak do takových situacídostáváme hodně lidí, co nám pomáhají. Kamion si vzal na starost kamarád PetrStrnad, kamioňák, kterého jsme poznali při loňské cestě do Cookstownu. S ním siřízení střídá náš mechanik z K2 moto Aleš Sýkora...asi brzo zřídímornitologickou stanici.

My jsme jeli Sprinterem jinou cestou, protože jsme u Hockenheimu nabírali odNiklase Pfeiffera motor do ER6. Bohužel nestihl dodělat ten Indiho, a tak mupůjčil svůj vlastní. Dostali jsme rychlé školení, jak zapojit kabelážPowerCommanderu s rychlořazením, popřáli jsme si a rychle zase vyrazili zpět nadálnici směrem do Holandska do přístavu Hoek Van Holland, kde jsme se nalodilina trajekt Stena Line.

Z okýnka trajektu jsme vyhlíželi kamion, který dorazil dvě hodiny ponás. Dali jsme se večeři, trochu surfu na netu a vzhledem k tomu, že mámeza sebou perných pár dní, tak to jdeme trochu dospat! Zabrat nebude problém,protože loď se hezky kolíbá.

23.5.2013 CESTA NA TT A PŘÍJEZD NA IOM

Ráno nás vzbudil hlas s reproduktoru v kajutě, který násupozornil, že o půl sedmé budeme v přístavu v Killinghomev Anglii, odkud nás čekala už společná cesta do dalšího přístavuv Heyshamu. Zastavili jsme se akorát na dotankování a na kafe a přesdálnici jsme za čtyři hodiny už přijížděli k dalšímu trajektu. Kamion seod nás oddělil, protože najížděl jinou branou než my s dodávkou. Přescheckin jsme projeli bez problémů, ale hned za ním nás čekala celní kontrola atam nastal probém. „Sudy s benzínem? Ven a vylít nebo někde nechat. Natrajekt to nesmí.“ Nechápu jak to tedařeší jiné týmy, protože ty mají vž dy svůj benzín dovezený. Voláme klukůms kamionu, kteří projeli OK, aby vyjeli zase ven že se potkámev Morecambe a sudy naložíme k nim. Oni sami vezli už tři další, takže150 litrů a Indiho to malinko znervóznělo. Mezitím se celníkovi podařiloztratit ještě navíc jeden náš palubní lístek, takže šaškárna pokračovala.Jakmile jsme se vrátili, čekali jsme další dvě hodiny než jsme dostali opět zabránu. Tentokrát nás už nekontrolovali, ale přišla sms od kluků, že jimkontrola nařídila vyložit celé auto. Tentorkát jsme znervózněli všichni…po pětiminutách přišla sms, že je vše vyřešeno, auto zaplombováno a celníci odcházelis úsměvem uplacení energy drinkem FAKEER! Spadl nám kámen ze srdce advěstěpade benzínu je zachráněno!

S hodinovým spožděním se naloďujeme naBen my Cree trajekt spolu s dalšími týmu a hlavně hromadou GT3 Poršáků,McLarenů a dalších vedle kterých i fungl bavorák vypadal jako chudej příbuznej.Našli jsme si celkem pohodlné sezení a během pěti hodin plavby jsme všichnivytuhli. Jak jsme připlouvali k Manu, napadlo nás jít se podívat na vrchnípalubu. Že to nebyl dobrej nápad nám bylo jasný hned jak nás vítr začalstrhávat a odnášet J Naše dva ptáky, tedy Strada se Sýkorou to alenerozházelo. Udělali jsme pár fotek, a hned zase zmizeli na palubu, protože vítrbyl i zároveň neskutečně ledový.

Vylodění probíhalo už v poklidu, a nanábřeží jsme se zase spojili a dojeli do depa na Grandstandu. Tam už čekalafronta dodávek, karavanů a kamionů, ale organizátoři to měli vcelku zajištěné acelkem rychle zvládali místvyřešit. Zároveň taky začala vítací mánie, protožeIndi si tu za tu dobu co sem jezdí už nadělal opravdu hodně přátel. Depák Kevintrochu zbledl, když viděl i náš kamion, a tak nám přidělil místo ve spodníčásti depa na štěrku. Máme to trochu daleko do boxovky, ale co naděláme. Jezdísem čím dál víc a víc lidí a s většími auty.

Postavili jsme kamion namísto a dodávkou jsme hned vyrazili na jídlo do čínského takeaway vedle našíoblíbené hospůdky „Cat with no tail“ kde jsme si dali cider. Paní v „číně“ sinás moc dobře pamatovala a překvapilo mě, jak pohotově utřela našeho „šprýmaře“Petra, který si objednal kachu a ptal se jestli je čerstvá. Paní ukázala ven,kde se zrovna procházel houf kačen po ulici a v tu chvíli jsme se všichnisložili smíchy. Jídlo jsme si přivezli zpět do depa a shodli se, že vybalovánísprintera necháme až na ráno a šli spát.

FOTOGALERIE 22.5.2013

FOTOGALERIE 23.5.2013