Slide_8

Slide_8

Slide_9

Slide_9

Slide_6

Slide_6

Slide_4

Slide_4

Slide_7

Slide_7

Slide_2

Slide_2

Slide_5

Slide_5

Slide_3

Slide_3

Slide_1

Slide_1

25.5.-28.5.2015 První dny na Manu

25.5.2015

První den na Manu-pondělí, jsme dopoledne prospali a dávali se do kupy po náročný cestě a stavění depa, které trvalo až do dvou do rána. Navíc bylo ještě třeba dořešit pár věcí, jako natažení vody a elektriky, které jsme měli zatím zapojené jen tak provizorně. Ještě že máme půjčené skútry Kymco z K2 moto Harfa, na kterých se dalo dojet pro chybějící věci nebo nákup. Hlavně lepící pásky není evidentně nikdy dost!
Odpoledne jsme vyrazili se podívat na promenádu, která zatím ještě zeje prázdnotou. Hlavní nával turistů čekáme až tak v pátek a sobotu. Počasí nám zatím přeje, ale to se může každou minutu změnit, jak je na Manu zvykem. Většinou když svítí sluníčko, tak fouká silnej vítr, takže si člověk moc nevybere, ale pořád je to lepší, než déšť. Místní tady běhají v triku a šortkách a tváří se hrozně letně, ale my tu jsme pomalu ve vaťácích a ušankách. Jako každý rok jsme zašli na Costu kafíčko, který je tady prostě nejlepší...nikde jinde než na Manu nemůže prostě chutnat líp. Na promenádě zatím nestál ani tradiční pivní stan Bushy´s nebo kolotoče, takže zažíváme ještě ten správnej manskej klid a pohodu.

Aleš měl po Hořicích sice hodně práce na motorkách, ale zvládá to na jedničku. Přípravu nové Yamahy R6 do Supersportů a Kawasaki ER6-F do Lightweightů už má téměř hotovou, protože tomu věnoval od pondělí až do čtvrtka skoro všechen čas a už mu zbývá jen pár dodělávek. Přeci jen nachystat motorky na TT není vůbec žádná legrace, což už za ty rok moc dobře víme, ale troufám si říct, že Aleš patří k jedněm z nejlepších závodních mechaniků u nás, takže je technika ve správnejch rukách. Navíc umí zachovat ledovej klid, což je kolikrát v nějaký vypjatý situaci klíčový a takovým situacím se při závodech kolikrát prostě nedá úplně vyhnout.
První večer jsme společně zašli na „welcome drink" do naší oblíbené místní hospůdky Cat With No Tail, kde jsme se setkali s našimi přáteli Ajdou a Jirkou Podobskými, kteří se tu o nás už mockrát moc hezky v minulosti postarali. (Taková Guinness buchta od Ajdy, pro tu bych vraždila!) Dali jsme jeden Strongbow cider a vydali se zpět do depa, kde jsme velmi rádi zase zapadli do postelí, jestli se tomu našemu ležení tak dá říkat. Aleš vyfasoval vrchní postel na patrovce, Pták má super spaní v kabině kamionu a my ostatní už jsme tak zvyklí na našeho Sprintera, že bychom snad ani nikde jinde spát neuměli.
Úterý nevypadalo moc rozdílně. Dopoledne trávil Indián s Biker Ptákem v místní posilovně a odpoledne bylo pořád ještě dost práce na našem depu.
Ve středu nás čekal trošku boj s potopou, protože během dne začalo fakt hustě pršet a vydrželo to skoro až do večera. Protože máme kamion malinko z kopce, museli si kluci poradit s přívalem vody do něj, takže běhali po střeše a snažili se v tom slejváku vodu odvést jinou cestou.
Později odpoledne pak Aleš s Ptákem vyrazili na Snaeffel, nejvyšší horu Manu, pod jejímž vrcholem je trať TT u které stojí známá socha Joeyho Dunlopa na motorce. Nevybrali si sice libový počasí, ale zvládli to!
Ve čtvrtek musel Indián vyrazit k zubařovi, protože se mu párátkem podařilo vyšťourat plombu ze stoličky. Natrefil ale na skvělýho doktora, takže zoubek už má v cajku. S Lenkou jsme vyrazily i na první nákup, a dokonce jsme si zahrály na blondýny, když nám nešel otevřít prostor pod sedlem. Až později se pánové přiznali, že jim to taky nešlo, takže v tom aspoň nejsme úplně samy! Oběd tentokrát připravoval Indián, když přivezl po cestě od zubaře manské Kippers, výborné místní rybky za pár korun. Odpoledne pak vyrazil do posilovny a Aleš s Ptákem dochytávali utěsnění střechy, kdyby zase přišel takovej déšť jako včera. S Lenkou jsme se vydaly na místo, kde byl donedávna pomník Petra Hlavatky. Donedávna proto, že do něj někdo naboural autem a zbyly z něj jen trosky. Přesto jsme tam vyhrabaly pár věcí na památku, které jsme tam nechali v předchozích letech a přenesly je o kousek dál ke stromu, kde se nehoda kdysi stala. Zašly jsme také na hřbitov za Grandstand tabulí, kde je kvůli zničenému památníčku Petra alespoň umístěna vzpomínková tabulka. Koupíme zítra ještě kytičku a svíčku i za Martina Loichta, který tu sice tabulku nemá, ale i tak na něj moc myslíme.
Navečer přijel další trajekt na Man, a depo už se začalo konečně pořádně zaplňovat. Velký týmy začaly stavět zázemí, menší týmy už zaplnily spodní část padocku a i náš padock B už je z většiny zaplněný. Indián si ještě stačil zajít pro TT licenci a zítra nás čeká administrativní přejímka!